Skandinávie

O prázdninách roku 2009 jsme se já Adam, můj bratr Vojta a náš otec Michal vydali na cestu do Norska. Trvala 17 dní. Přesněji od 24.7. do 9.8. Cestovali jsme autem a použili i pár trajektů. Cesta vedla z malého českého městečka Slavonice přes Prahu, Kodaň, Stockholm až do Norska k Bergenu a přes Skandinávské pohoří a Oslo zase zpátky.




Okolo páté hodiny ranní byl plánovaný odjezd, a tak jsme tedy v jedenáct hodin vyjeli na 7000 km dlouhý výlet. Hned první den nás potkala nemilá porucha auta. Směrovka se zapnula vždy, když se jí zachtělo. Ze začátku to byla velká legrace, ale po nějaké době to bylo k nevydržení. Cestou nás však potkalo několik dalších problémů s autem. Hned třetí den jsme místo normálních 90°C nalezli na teploměru teplotu vody asi 120 stupňů. Chladili jsme zapnutým topením. V severních zemích to nebyl problém, když jsme se však vraceli přes Německo domů, už to nebylo tak příjemné. Byly zrovna nejteplejší dny celého roku. Z toho tepla nám vypovědělo rádio a ve Slavonicích jsme nalezli nemalou prasklinu na předním skle, ale přejděme na tu lepší část.


Cestou jsem viděl věci, které jsem si dříve neuměl ani představit. Jedna z prvních byl křídový útes v Dánsku. Byl neuvěřitelný, stačilo se ho dotknout, malinko zabrat a měli jste v ruce kousek křídy. Dále mě také zaujalo moře. Jeli jsme přes spoustu obrovských mostů. Ve Švédsku jsme viděli mnoho značek Pozor sob, či los. Bohužel jsme na žádného nenarazili :-) Po projetí a prohlédnutí Stockholmu nám táta řekl: „Tam už se nikdy nevrátím.“ Najeli jsme do slepé uličky a jediná cesta dál byla přes Stockholm. Vtip je v tom, že za každý vjezd do města se platí. Několikrát jsme si zaplavali v Baltském moři. Opravdu bylo studené. Cestou k Norsku se začaly zvedat krásné mohutné kopce, až jsme přijeli do míst, kde bych vydržel i celý měsíc. Vedle nás byla největší přímá stěna v Evropě. Měřila cca 1200 m. Na těchto místech jsme zahlédli první „kousek“ ledu. Dálka neuvěřitelně zkreslovala. Řekli jsme si, že se k němu vydáme. Za pět minut jsme tam. Vyšli jsme a procházeli místy tak zarostlými, jak jsem si to nedokázal představit. Po půl hodině, když jsme k ledu přišli, zjistili jsme, že nemá dva metry, jak to z dálky vypadalo, ale jen otvor, kterým vytékal jakýsi potůček byl vysoký asi deset metrů. Pokračovali jsme přes Trolí stezku, kde byla nejkrásnější místa těchto hor. Poté jsme jeli na největší ledovec pevninské Evropy Jostedalsbreen. Nezapomenutelný zážitek. Dostali jsme se až k několika fjordům, které byly také moc krásné. Nohy z auta už však bolely, a tak jsme se pomalu začali vracet. Zastavili jsme se ještě v Legolandu. Mě zapomněli v Praze u babičky a oni sami pokračovali domů.


Jestli přemýšlíte o výletu do Norska, naprosto doporučuji. Jsou tam nezapomenutelná místa. Pokud byste chtěli vidět pár nádherných fotek a slyšet dobrodružné zážitky, stačí říct a my rádi přijedeme povyprávět. Tak brzy na slyšenou.


Fotky z cesty zde.




Adam Trčka

08.02.2010 18:50:00 | Autor: trvojta



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se